Miliony Čechů si každý měsíc odkládají peníze do doplňkového penzijního spoření s nadějí, že si tím zajistí lepší stáří. Jenže realita může být mnohem méně růžová, než si myslí. Jedním z hlavních důvodů, proč penzijní fondy nepřinášejí takové výnosy, jaké by střadatelé potřebovali, jsou poplatky – a ty mohou v krajním případě spolknout až polovinu celkového výnosu.
Co si penzijní společnosti vlastně účtují?
Doplňkové penzijní spoření (DPS) funguje tak, že penzijní společnost spravuje vaše peníze a za tuto službu si každý rok bere dvojí poplatek. První je úplata za obhospodařování majetku – ta se platí vždy, bez ohledu na to, jestli vám fond vydělal nebo prodělal. Druhý poplatek je úplata za zhodnocení, která se odvíjí od toho, jak se vašim penězům dařilo.
Zákon sice stanovuje stropy, které nesmí být překročeny, ale problém je v tom, že penzijní společnosti si tyto maximální poplatky skutečně účtují – konkurenční boj přes nižší poplatky v tomto odvětví prakticky neexistuje. U běžných fondů tak platíte až 1 % ročně za správu majetku a dalších až 15 % ze zhodnocení. U konzervativního fondu jsou limity nižší – 0,4 % za správu a 10 % ze zhodnocení. Alternativní fondy mohou jít dokonce až na 2,5 % za správu a 25 % ze zhodnocení.
Procenta, která bolí víc, než vypadají
Na první pohled se může zdát, že jedno procento ročně je zanedbatelná částka. Opak je pravdou. Poplatek za obhospodařování se totiž počítá z celkového objemu vašich úspor – tedy nejen z toho, co jste sami vložili, ale i z příspěvků státu, zaměstnavatele a z dosavadních výnosů. A platíte ho každý rok, po celou dobu spoření. V kombinaci s poplatkem za zhodnocení pak může výsledný dopad na váš výnos být dramatický. Ekonomové upozorňují, že při dlouhodobém spoření a průměrných výnosech penzijních fondů mohou poplatky spolknout až 50 % celkového zhodnocení.
Alternativa jménem DIP láká stále více Čechů
Právě nespokojenost s nastavením penzijního spoření zřejmě stojí za rostoucí popularitou dlouhodobého investičního produktu (DIP). Ke konci března 2026 evidovala Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT) již 244 217 smluv o DIPu – a to jen u poskytovatelů, kteří jsou členy asociace nebo do statistiky přistoupili dobrovolně. Jen za první čtvrtletí letošního roku přibylo přes 25 000 nových smluv, tedy nárůst o desetinu oproti konci roku 2025.
DIP funguje jako jakási obálka, do které si investor může vložit různé nástroje – akcie, podílové fondy, dluhopisy nebo vkladové účty. Přitom nabízí stejnou daňovou úlevu jako penzijní spoření: od základu daně si lze odečíst až 48 000 korun ročně. Na DIP může přispívat i zaměstnavatel, stejně jako je tomu u klasického penzijka. Podmínkou pro zachování daňové výhody je, že peníze nevyberete dříve než v 60 letech věku a zároveň ne dříve než po deseti letech od uzavření smlouvy.
Větší svoboda, nižší náklady
Klíčový rozdíl oproti doplňkovému penzijnímu spoření spočívá v tom, že DIP nenabízí jen úzkou nabídku fondů jedné penzijní společnosti, ale umožňuje investovat skrze více než třicet různých poskytovatelů registrovaných u České národní banky. Investor si tak sám volí, do čeho peníze vloží, a může porovnávat poplatky jednotlivých nástrojů. Drtivá většina prostředků – plných 90 % z celkových devíti a půl miliard korun uložených v DIPu ke konci března 2026 – míří do investičních fondů.
Co s tím?
Ministerstvo financí avizuje, že do poloviny roku 2026 představí návrh reformy třetího důchodového pilíře, tedy právě doplňkového penzijního spoření. Jedním z nejhlasitěji diskutovaných témat je právě poplatkové nastavení. Do té doby se ale každý střadatel může zamyslet sám: má smysl platit vysoké poplatky penzijní společnosti, nebo je lepší přesunout část úspor do DIPu, kde mám větší kontrolu nad tím, kam moje peníze míří a kolik za jejich správu zaplatím? Čísla mluví jasně – každé ušetřené procento na poplatcích se po dvaceti třiceti letech spoření projeví v řádu desítek tisíc korun navíc.