Pojištění odpovědnosti je pro provozovatele outdoorových a adrenalinových aktivit otázkou přežití firmy — a to platí stejně v Alpách, na Šumavě i v Krkonoších jako na Aljašce. Verdikt poroty v Anchorage v kauze smrti Petra Kellnera to potvrdil s nevídanou razancí: firmy zajišťující heliskiingový výlet pro nejbohatšího Čecha pochybily a celková škoda byla vyčíslena na 7,483 milionu dolarů, tedy přibližně 159 milionů korun. Pro české provozovatele horských, vodáckých, lanových či leteckých adrenalinových služeb je to konkrétní číslo, které ukazuje, kolik může stát jediné selhání bezpečnostního protokolu.
Co se stalo
Vrtulník s Kellnerem a dalšími čtyřmi lidmi havaroval 27. března 2021 poblíž ledovce Knik na Aljašce. Samotný náraz přežil — zemřel až při čekání na záchrannou akci, která kvůli sérii organizačních selhání trvala téměř šest hodin. Pracovník sledující let nahlásil ztrátu signálu až po 41 minutách, hotel informoval provozovatele vrtulníku o zmizení stroje po hodině a padesáti minutách a záchranáři dorazili k troskám až pět hodin a čtyřicet minut po pádu.
Porota shledala vinnými tři subjekty: ubytovací a heliskiingovou společnost Tordrillo Mountain Lodge, provozovatele vrtulníku Soloy Helicopters a průvodcovskou firmu Third Edge Alaska. Vinu rozdělila tak, že Soloy a Third Edge dohromady nesou 80 procent odpovědnosti, zbývajících 20 procent připadá na Tordrillo Mountain Lodge. Soloy Helicopters se s rodinou Kellnerových dohodl mimosoudně ještě před vynesením verdiktu. Third Edge zanikla v roce 2022 bez právního nástupce, takže vymáhání náhrady od ní je fakticky nemožné — čeká ji tedy jen Tordrillo Mountain Lodge, která nyní čelí plné finanční odpovědnosti.
Proč se to týká i českého trhu
V Česku funguje desítky, možná stovky firem nabízejících podobně rizikové služby jako ty aljašské — jen v jiném měřítku a jiném terénu. Typicky jde o:
- horské a lezecké průvodce ve Vysokých Tatrách, Alpách i domácích horách (Krkonoše, Jeseníky),
- provozovatele lanových center a via ferrat,
- vodácké a raftingové školy na řekách jako Vltava, Sázava nebo Ohře,
- paragliding a paramotoring školy,
- bikeparky a enduro/downhill centra,
- potápěčské školy a provozovatele expedic do zahraničí,
- cestovní kanceláře organizující zájezdy s adrenalinovým programem (heliskiing v Alpách, canyoning v Rakousku, off-road expedice).
Rozdíl oproti americkému systému je v tom, že v Česku některé z těchto činností podléhají specifické regulaci — třeba horští vůdci musí splňovat kvalifikační požadavky a cestovní kanceláře mají ze zákona č. 159/1999 Sb. povinné pojištění proti úpadku. To ale kryje jen insolvenci CK, nikoli škodu na zdraví nebo životě klienta způsobenou při samotné aktivitě. Právě tuto mezeru musí vyplnit komerční pojištění odpovědnosti.
Jaké typy škod může česká firma reálně způsobit
Podle českého občanského zákoníku (§ 2894 a násl.) odpovídá poskytovatel služby za škodu, kterou klientovi způsobí v souvislosti s jejím poskytováním. V praxi adrenalinových a outdoorových firem jde nejčastěji o tyto kategorie škod:
- Škoda na zdraví a životě klienta — úraz při pádu, srážka na sjezdovce, utonutí při raftingu, pád při horolezectví nebo z lanové dráhy. Zahrnuje náklady na léčení, bolestné, ztížení společenského uplatnění a v případě úmrtí odškodnění pozůstalých a náhradu nákladů na pohřeb.
- Ušlý výdělek a ztráta na výživě pozůstalých — pokud je poškozený nebo zesnulý živitelem rodiny, firma může odpovídat za dlouhodobou rentu pozůstalým, podobně jako v případě Kellnerovy rodiny.
- Škoda na majetku klienta — poškozené nebo ztracené vybavení, poškozené vozidlo při přepravě na místo aktivity, zničený osobní majetek při nehodě.
- Škoda způsobená vadným nebo špatně udržovaným vybavením — nezkontrolované jistící pomůcky, špatně servisovaný vrtulník nebo motorový člun, vadné lano na via ferratě.
- Škoda způsobená třetím osobám — pokud aktivita zasáhne kolemjdoucí nebo jiného účastníka provozu (např. paraglidista srazí chodce, splašený kůň na treku poraní jiného turistu, spadlý strom při kácení pro stavbu lanovky poškodí sousední pozemek).
- Škoda na životním prostředí — únik pohonných hmot z techniky, poškození chráněné lokality při organizované akci, což může vedle občanskoprávní odpovědnosti znamenat i sankce od orgánů ochrany přírody.
- Následky organizačního selhání při záchranné akci — přesně to, co rozhodlo aljašský případ: pozdní nahlášení nehody, chybějící záložní plán, nedostatečná komunikace mezi provozovatelem a záchrannou službou. České firmy mají povinnost mít zpracovaný krizový a záchranný plán, jeho absence nebo nedodržení je při soudním sporu přitěžující okolností.
Jaké pojištění by měl mít český provozovatel
Pojištění obecné odpovědnosti za škodu je základ — kryje nároky třetích osob vzniklé v souvislosti s provozem firmy, včetně škody na zdraví, životě i majetku klientů a kolemjdoucích.
Pojištění profesní odpovědnosti je pro rizikové aktivity stejně důležité — pokrývá škodu vzniklou v důsledku pochybení při výkonu odborné činnosti: nedodržení bezpečnostního nebo záchranného protokolu, špatné vyhodnocení počasí nebo terénu, chybu instruktora či průvodce.
Zde je potřeba upozornit na skutečnost, že mnoho tuzemských pojistitelů má rizikové aktivity ve výluce a je potřeba dobře číst anebo rozsah pojištění konzultovat s profesionálem.
Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku či vadně provedenou prací se hodí tam, kde firma sama provádí nebo dodává vybavení (stavba a údržba lanových center, výroba jistících prvků).
Pro cestovní kanceláře a agentury organizující zájezdy s adrenalinovým programem v zahraničí je nutné ověřit, že pojistka kryje i škody vzniklé jednáním subdodavatelů (místních horských vůdců, provozovatelů vrtulníků, půjčoven techniky) — přesně tento řetězec subdodavatelů byl klíčový v aljašském případu, kde odpovědnost nesly tři různé firmy najednou.
Zásadní je také nastavení pojistných limitů. Standardní limity v řádu jednotek milionů korun jsou u aktivit s vysokým rizikem těžkého úrazu nebo úmrtí zjevně nedostatečné — při škodách v řádu stovek milionů korun, jak ukázal případ Kellnerových, by likvidovaly i zavedenou firmu. Limity je třeba nastavovat podle reálného rizikového profilu činnosti, ne podle nejlevnější nabídky na trhu.
Poučení pro české provozovatele
Aljašský verdikt je varovným signálem pro celý sektor outdoorových aktivit — a české firmy nejsou výjimkou jen proto, že působí v menším měřítku. Pět let soudních řízení, milionové náklady na právní zastoupení a nakonec devítimístná náhrada škody jsou reálné důsledky, kterým může čelit i tuzemský provozovatel lanového centra, horský průvodce nebo raftingová škola, pokud podcení bezpečnostní plány, kvalifikaci personálu i rozsah svého pojistného krytí. Rozdíl mezi firmou, která přežije žalobu, a firmou, která skončí jako Third Edge Alaska, často nespočívá v tom, jestli k nehodě dojde — ale v tom, jestli má nastavené pojištění odpovídající skutečnému riziku, které podniká.