Kybernetické pojištění přestává být výsadou velkých korporací — útok na Masarykovu univerzitu v Brně, jednu z největších vysokých škol v zemi, jasně ukazuje, že kybernetická rizika se nevyhýbají ani vzdělávacím institucím ani veřejnému sektoru. Univerzita útok odhalila koncem července 2026 a v době zjišťování škod přijala okamžitá opatření: resetovala přístupová hesla, oddělila části sítě a nasadila nástroje pro detekci útočníka. Klíčové systémy zůstaly funkční, rozsah škod ale v době incidentu nebyl znám.
Na vyšetřování spolupracuje univerzita s policií a Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Právě tato spolupráce je klíčová — jenže ani sebelepší vyšetřování nezaplatí náklady na obnovu dat, krizovou komunikaci nebo výpadek části provozu. Přesně to jsou položky, které kybernetické pojištění kryje.
Co kybernetické pojištění ve skutečnosti kryje
Mnoho majitelů firem si pod pojmem kybernetické pojištění představuje pouze ochranu před hackery. Ve skutečnosti jde o výrazně širší produkt. Standardní kybernetická pojistka typicky zahrnuje náklady na obnovu ztracených nebo zašifrovaných dat, výdaje na krizovou komunikaci a PR management, právní odpovědnost vůči třetím stranám (například pokud uniknou data zákazníků), a také náhradu za přerušení provozu — tedy za příjmy, o které firma přijde, dokud systémy neběží naplno. Některé produkty pokrývají i náklady na vyjednávání s útočníky při ransomwarovém útoku nebo na forenzní analýzu incidentu.
Pro školy, nemocnice nebo municipality je zvláště důležitá složka krytí odpovědnosti za únik osobních dat. Veřejné instituce spravují citlivé informace tisíců lidí a případná pokuta od regulátora nebo odškodnění poškozených může dosáhnout astronomických částek.
Deepfake podvody: nová hrozba, kterou pojištění musí reflektovat
K tradičním kybernetickým hrozbám přibývá stále naléhavější riziko — podvody využívající technologii deepfake. Počet takových útoků roste každoročně o stovky procent, v roce 2024 to bylo přes 780 procent. Téměř polovina evropských firem se přitom setkala s pokusem o podvod využívající falešný hlas nebo video. Jeden z prvních zdokumentovaných případů pochází z roku 2019: ředitel firmy převedl 220 tisíc eur na základě telefonátu, při němž útočník dokonale napodobil hlas generálního ředitele mateřské společnosti. Peníze zmizely přes Maďarsko do Mexika.
Od 2. srpna 2026 platí v EU povinné označování obsahu generovaného umělou inteligencí, které má podobné podvody ztížit. Technická opatření však nestačí — firmy potřebují i finanční záchrannou síť pro případ, že podvod přece jen projde. Kybernetické pojištění by mělo zahrnovat i krytí škod způsobených sociálním inženýrstvím a deepfake manipulací.
Proč většina českých firem kybernetické pojištění stále nemá
Přestože kybernetické hrozby rostou, kybernetické pojištění zůstává v Česku výrazně podpojištěnou oblastí — zejména u středních firem, živnostníků a veřejných institucí. Důvody jsou různé: část podnikatelů se domnívá, že jsou příliš malí na to, aby je útočníci zajímali. Jiní spoléhají na antivirový software nebo firemní IT oddělení. A někteří jednoduše netuší, že takový produkt existuje.
Přitom právě střední firmy bývají pro útočníky atraktivním cílem — mají hodnotnější data než živnostníci, ale slabší zabezpečení než velké korporace. Cena kybernetického pojištění se přitom liší podle velikosti firmy, odvětví a rozsahu krytí, ale pro menší podnik může začínat v řádu jednotek tisíc korun ročně. V porovnání s průměrnými náklady na zvládnutí kybernetického incidentu — které se u malých firem pohybují v řádu stovek tisíc korun — jde o zanedbatelnou investici.
Útok na Masarykovu univerzitu je připomínkou, že kybernetická bezpečnost není jen technická záležitost, ale také finanční. Sebelepší IT tým nedokáže eliminovat všechna rizika — a právě pro ten případ, kdy selžou i ta nejlepší opatření, existuje pojištění kybernetických rizik. Firmy, školy i úřady by měly přestat odkládat rozhodnutí a zjistit, co jim aktuální pojistná smlouva — nebo její absence — v případě útoku reálně nabízí.