Podpojištění je jedním z nejčastějších důvodů, proč lidé po pojistné události dostanou od pojišťovny výrazně méně, než očekávali. Mechanismus je přitom jednoduchý a zákon ho jasně definuje: pokud je pojistná částka nižší než skutečná hodnota majetku, pojišťovna vyplatí pouze poměrnou část škody. Konkrétně — máte-li nemovitost pojištěnou na 3 miliony korun, ale její reálná hodnota je 4 miliony korun, dostanete při totální škodě jen 75 % z pojistného plnění. Zbývající čtvrtinu si hradíte sami.
Nejde o sankci ani o trik pojišťoven. Jde o logický důsledek toho, že pojistník přenesl na pojišťovnu pouze část rizika — a pojišťovna proto nese odpovědnost jen za tuto část. Problém nastává ve chvíli, kdy si pojistník ani neuvědomuje, že je podpojištěn. A právě to je v Česku dnes velmi rozšířený jev.
Stavební inflace a zastaralé pojistné sumy jako hlavní příčina podpojištění
Stavební inflace v posledních letech výrazně proměnila reálné hodnoty nemovitostí. Ceny stavebních prací a materiálů vzrostly v Česku o 20 až 30 %, v některých segmentech i více. Pojistné smlouvy sjednané před pěti nebo deseti lety přitom tyto změny zpravidla nezohledňují — pojistná suma zůstala stejná, zatímco náklady na obnovu nemovitosti po škodě dramaticky vzrostly. Výsledkem je, že majitel domu, který byl přesvědčen o dostatečném pojištění, zjistí při likvidaci škody, že jeho pojistná suma pokrývá dnes jen zlomek skutečných nákladů na opravu nebo přestavbu.
Stejný problém se týká i firemního majetku — strojů, zásob, vybavení provozoven nebo kancelářských budov. Podnikatelé a živnostníci, kteří sjednávali pojištění majetku firmy v době nižších cen, dnes čelí riziku, že v případě požáru, záplavy nebo jiné pojistné události dostanou od pojišťovny výrazně méně, než potřebují k obnovení provozu. Pro malou firmu může být takový výpadek existenční hrozbou.
Kdo odpovídá za správnou pojistnou hodnotu
Podle občanského zákoníku platí základní pravidlo: pojistnou částku určuje pojistník, a tedy i odpovědnost za správné nastavení pojistné hodnoty leží primárně na něm. Pojišťovna má právo hodnotu majetku přezkoumat, není to však její zákonná povinnost. Jinými slovy — pokud si majitel nemovitosti sám nastaví příliš nízkou pojistnou sumu, nese důsledky podpojištění sám.
Situace se ale komplikuje v případech, kdy smlouvu sjednával pojišťovací zprostředkovatel nebo makléř. Občanský zákoník v § 2789 ukládá pojistiteli zvláštní poučovací povinnost: musí upozornit zájemce na nesrovnalosti mezi nabízeným pojištěním a jeho skutečnými požadavky, pokud si jich je nebo musí být vědom. Z toho vyplývá, že profesionál, který smlouvu sjednával a měl k dispozici informace o hodnotě majetku, nemůže jednoduše přenést veškerou odpovědnost na klienta. Pokud zprostředkovatel zjevně nastavil pojistnou sumu pod reálnou hodnotou a klienta na toto riziko neupozornil, může být jeho odpovědnost za vzniklou škodu reálně vymahatelná.
Jak se podpojištění bránit v praxi
Základním krokem je pravidelná aktualizace pojistné smlouvy — ideálně každé dva až tři roky, nebo vždy po větší rekonstrukci či pořízení nového vybavení. Pojistná hodnota by měla odpovídat aktuálním nákladům na znovupořízení nebo obnovu majetku, nikoli jeho tržní ceně nebo původní pořizovací ceně. Řada pojišťoven nabízí indexaci pojistné sumy, která automaticky zohledňuje inflaci — tato možnost stojí za zvážení, i když není zárukou stoprocentní ochrany. Při sjednávání nebo obnově smlouvy se vyplatí vyžádat si od zprostředkovatele písemné zdůvodnění navržené pojistné sumy. Pokud poradce nedokáže hodnotu majetku odůvodnit, je to signál, že je čas smlouvu důkladně přehodnotit.